Nízkolegovaná ocel je jedním z výrobních segmentů hutní výroby a jedná se o velice rozšířený typ materiálu. S nízkolegovanými ocelovými polotovary se počítá na mnoha místech pro různé výrobky spotřebního zboží anebo pro jiná odvětví, například pro stavebnictví či zemědělství. Nízkolegované oceli mají velmi omezené množství legujících prvků, uvádí se že do pouhých pěti procent objemu materiálu, nepočítáme-li obsažený uhlík. Kombinací obsahu uhlíku a legujících prvků se však dosahuje určitých mechanických vlastností oceli, zejména tvrdosti povrchu a pevnosti.
Zemědělství – v předchozím odstavci jsme zmínili zemědělství, s ním se také počítá při strojírenské výrobě a chcete-li jeden názorný příklad za všechny, pak si vybavte filmovou komedii Marečku podejte mi pero, jejíž děj se odehrává v závodě, kde se vyráběly zemědělské secí stroje. Z nízkolegované oceli s vyšším obsahem uhlíku se například vyráběly rýče, lopaty nebo radlice pluhů, kde právě uhlík rozhodoval o tvrdosti a pevnosti hotového výrobku.
Stavebnictví – stavbaři používají nízkolegovanou ocel pro některé stavební komponenty, například ocelové profily I nebo L nebo U, anebo pro armovací tyče a dráty pro zpevnění betonu. Jedná se tedy o celkem běžnou konstrukční ocel, která zpravidla podléhá korozi (pokud se ovšem nejedná o takzvaný patinující materiál, který do určité míry chrání ocel před vlivem atmosférické koroze.)
Karosérie automobilů – z nízkolegovaného ocelového plechu se vyrábí i automobilové karosérie, mají nižší obsah uhlíku i legujících prvků a jsou to tzv. hlubokotažné plechy, které nevykazují známky poškození u těchto výrobních operací.
Nápravy vozidel – nízkolegovaná konstrukční ocel třídy 14 legovaná manganem a chromem nebo hliníkem a křemíkem nachází uplatnění při výrobě valivých ložisek, ojnic a náprav například železničních vagónů.